Problém s východní částí Habsburské říše
Leopoldův vztah k Uhrům nebyl příliš přátelský, zajišťovala to především příliš sebevědomá šlechta, částečně nekatolická a s odmítavým postojem k absolutismu. Pomineme-li jejich odmítavý postoj k Leopoldovu zvolení uherským králem, nalézá se zde ještě jeden důležitý problém, kvůli kterému stojí císař Leopold I. v opozici s Uhry a tím je vyjednávání uherských stavů s Osmany. Nacházíme se v době, kdy habsburská monarchie udržuje křehký mír s Osmanskou říší, časté potyčky na hranicích země, nevyvolají válku, ale obrácení uherských stavů k Turkům ano. Příčinou boje se stalo Sedmihradsko. [1]
Nebezpečné spiknutí, které v roce 1667 vyvstalo, bylo podníceno odpůrci z rodu Wesselényiů. V popředí stáli uhersko-chorvatští magnáti: nositel a iniciátor tohoto spolčení František Wesselényi, Petr Zrinský, František Nádasdy atd. Cílem všech propagátorů byl odpor proti panovnickému absolutismu a vyvázání se z vlivů Habsburské říše. V jejich popředí a centru jejich zájmu nabývala snaha o spojenectví, buď to s Francií či s Osmanskou říší. Ale ať již bylo úsilí o navázání přátelských kontaktů s Ludvíkem XIV. sebevětší, nepodařilo se uskutečnit. Jejich sliby se rozplynuly do větru a Leopold I. dobře věděl o jejich spikleneckých aktivitách. Zanedlouho poté, roku 1671 povstání krvavě potlačil tím, že nechal čtyři hlavní spiklence popravit a tisíce dalších lidí pro výstrahu uvěznit, byla uvalena konfiskace majetku a vysoké pokuty a celá země uherská se dostala do plné rekatolizační vlny.[2]
Nebezpečných odpůrců v Uhrách vystupovalo několik. Imrich Thököly se svými kuruckými oddíly upoutal na sebe nemalou pozornost. Díky Leopoldovu vzrůstajícího konfliktu s Turky musel přijmout podmínky Uherska v otázce navrácení postu uherského palatina a tím zrušit královské gubernium.[3]
[1] J. Mikulec, Leopold I. život a vláda barokního Habsburka, Praha 1997, s.85-88.
[2] I. Čornejová a spol.,Ve stínu tvých křídel-Habsburkové v českých dějinách, Praha 1995, s.121.
[3] Tamtéž, s.121.